V sobotu 15.9.2018 jsme měli možnost udělat lehkou předváděčku agility na podenco srazu zachráněných psíků ze Španělska. Byla to organizačně úžasná akce s minimálně padesátkou zachráněných psíků. :-)
Zajímá vás o podencích víc? ČTĚTE moc hezký článek od Marti !!! :-)
 

Podenco canario a Lanzpodenco, z.s.
 
Kurz poslušnosti v Agility Velké Meziříčí tento rok absolvovali také Tagi a Toffee – pes plemene kanárský podenco a fenka - kříženec podenka a dalšího psího plemene obývajícího Kanárské ostrovy.
 
Co je to za neobvyklé plemeno a jaký je jeho charakter?
 
Podenco canario je plemeno chované především na Kanárských ostrovech. Odolný lovecký pes vhodný k lovu králíků ve velmi tvrdých klimatických a geografických podmínkách, který má kořeny v loveckých psech dovezených zřejmě Féničany při jejich obchodních cestách. Kanárští podenkové jsou na ostrovech chováni především jako lovci. Na španělském území je stále povolen tradiční způsob přímého lovu (beze zbraně) a jejich majitelé jsou v drtivé většině aktivní lovci. Plemeno je řazeno mezi tzv. primitivní lovecká plemena. Primitivní ve významu slova „existující na nižší vývojové úrovni“, v tomto případě domestikace. Z pohledu kynologie jsou jakousi „vzpomínkou na minulost“, protože ustrnuli na nejnižší úrovni zdomácnění a uchovali si mnoho vlastností typických pro divoké psy. Jejich lovecké pudy jsou natolik silně vyvinuté, že pokud se v jejich blízkosti objeví třeba srnka, nedokážou odolat. Nespoléhají se převážně na čich jako moderní lovečtí psi, ani nepreferují zrak jako chrti, ale čich, zrak a dokonce i sluch využívají téměř ve stejné míře.
Majitel podenka by měl být aktivní, sportovně založený, vyrovnaný a tolerantní člověk, který po svém psu nebude vyžadovat stoprocentní poslušnost, člověk, který bude schopen akceptovat specifickou povahu tohoto plemene. Neměl by patřit k lidem, co uplatňují vůči psům dril, ani k těm, kteří chtějí psa na zahradu nebo do kotce. Podenkové jsou psi se silným loveckým pudem, v některých případech až extrémně silným, může se stát, že pes i přes volání majitele zmizí v dálce za zvěří. Proto je pro majitele opravdu velkým riskem pouštět svého podenka navolno.
Dril a výcvik v základním smyslu slova nejsou pro toto plemeno vhodné, naopak mohou napáchat škody na psychice psa. Podenco je velmi inteligentní a vynalézavý. V mladém věku, někdy nejen v tomto období, velmi aktivní, až hyperaktivní. Život s ním je tedy náročnější, ale zajímavý a bohatý na zážitky. Jak tedy „na něj“? Laskavě, citlivě, ale důsledně. A dopřát mu dostatečnou fyzickou aktivitu. Váš podenco vám pak bude něžným a oddaným společníkem. Hravý a milý, ale slepou poslušnost od nich nečekejte.
 
Jak se sem dostali? Tagi a Toffee byli adoptováni a do ČR přiletěli z jednoho z Kanárských ostrovů, ze španělského ostrova Lanzarote.
 
Španělsko je za svůj přístup a zacházení se zvířaty kritizováno z různých stran ze spousty zemí. Podenco je zde považován za pouhý nástroj určený k lovu. Obecně mezi místními obyvateli není vnímán jako plemeno schopné soužití s člověkem resp. plemeno hodné života v lidské domácnosti. Pokud zaběhnutý podenco či podenco neschopný lovu neskončí smrtí vyhladověním, není oběšen na stromu za vesnicí, či jiným způsobem zbaven života (v mnoha státech je legální usmrtit naprosto zdravého psa, který nenajde domov do dvou až tří týdnů; po tuto dobu žijí psi často ve velmi špatných podmínkách), dostane se na ostrově Lanzarote do útulku SARA, kde psi na rozdíl od jiných útulků nejsou utracováni, a zůstává tam ve velké většině případů až do konce života. Jeho šance na adopci a nový domov je přes všechny snahy pracovníků útulku v porovnání se šancí na adopci jiných psích plemen v útulku nejnižší. Každý majitel, zodpovědný majitel ve Španělsku i majitel adoptovaného podenka kdekoli na světě, přitom tyto zažité názory na plemeno vyvrací.
 
Tagiho první majitel byl lovec, jehož péče a výchova se na pejskovi podepsaly a šrámy na duši i na těle si s sebou, bohužel, ponese už navždy. Toffee byla se svými dalšími sourozenci odložena v krabici někde u cesty. Řízením osudu se dostali do soukromého útulku Asociación Protectora de Animales y Plantas "SARA", jehož velkou výhodou je již zmíněné „neutrácení psů“, ale který tudíž nedostává pravidelné státní dotace a jeho příjmy jsou závislé na soukromých darech, benefičních pokladničkách, trzích a akcích pořádaných útulkem a na členských příspěvcích.
Spojujícím článkem mezi kanárskými podenky na Lanzarote, soukromým útulkem Sara a Českou republikou je zapsaný spolek Lanzpodenco. Lidé, kteří se přes počáteční nadšení, odhodlání, nezkušenost a dobrovolnictví „na mnoha frontách“ vypracovali k založení neziskového spolku a vypracování systému adopcí podenků z lanzarotského útulku Sara do rodin v České republice. Fungování spolku a jednotlivé kroky vedoucí k adopci podenka jsou podrobně popsány na webových stránkách www.lanzpodenco.cz. Systém v sobě zahrnuje požadavky ve formě vyplnění dotazníků, návštěvy v domácnostech zájemců i setkání s rodinami, v nichž už podenkové žijí, korespondence a dlouhé telefonáty, výběr psa nejlépe se hodícího pro daného majitele a nakonec napjaté čekání v příletové hale pražského letiště. Podenkové do České republiky přilétají kastrovaní, čipovaní, s petpassem, po vakcinaci a odčervení, po předletové prohlídce a s výsledky krevních testů provedených veterinářem lanzarotského útulku. Adopční poplatek za tyto úkony i letenku pro svého podenka majitelé zasílají přímo na účet útulku Sara, který si neúčtuje nic navíc, naopak adopce podenků do Čech spíše dotuje. Příletu je vždy přítomen někdo z týmu Lanzpodenca a s novými majiteli je podepsána smlouva.
Provozní náklady spolku Lanzpodenco jsou hrazeny z finančních darů, často pocházejících z kapes přátel, známých či vlastních, a z prodeje reklamních předmětů. Pro financování dočasné péče o podenky v České republice, kteří tak mají vyšší šanci na nalezení domova, nebo pro finanční pomoc v případě závažné nemoci už adoptovaného podenka má organizace povolenou veřejnou sbírku a založený transparentní účet.
A co všechno, kromě již popsaného, znamená dobrovolná práce v Lanzpodencu? Ponocování, nevyspání a kruhy pod očima, mnoho najetých kilometrů, návštěvy veterináře, jednání s úřady, papírování, evidence a opět papírování, psí chlupy snad naprosto všude, úspěchy i prohry, na které nelze zapomenout, ale také hřejivé pocity naplnění, když šťastná rodinka se zachráněným pejskem opouští parkoviště letiště, nová přátelství a spokojení podenkové. To je obrovská motivace a pohon lidí z Lanzpodenca. Adoptující a jejich psi se stávají součástí „rodiny“, potkávají se na výletech, návštěvách a srazech, jsou spolu v kontaktu.
Kromě samotných adopcí se Lanzpodenco snaží o osvětu ve smyslu propagace adopcí jako takových, tak propagace svého neziskového spolku a útulku Sara a jeho aktivit. To vše prostřednictvím vlastních internetových stránek, stránce na facebooku, prezentací spolku na akcích a setkáváním se členy dalších spolků a majiteli adoptovaných psů.